{title: Milostný dopis Haně H.}
{subtitle:Richard Müller}
{subtitle:Petr Hapka / Richard Müller}

{c:1.}
[C]Byl tu ten [Cdim]doktůrek,[G7] měl sebou [C]pinzetu,
[C]jehly a [Cdim]kladívko,[G7] vše v ryzím [C]zlatě,
[E]prohlíd' tě [Am]vědecky [E7]od hlavy k [Am]patě,
[D7]jenže už [G7]není [C]tu.

[C]Zkoumal tvé [Cdim]obliny,[G7] měřil tvou [C]postavu,
[Em]pak za to [Edim]zaplatil[B7] vysokou [Em7]cenu,
[A9]kolem úst mívá teď zelenou [G]pěnu
[A7]za mříží [D7]ústav[G]u.

{c:R1:}
[C]Jednu noc jste [F]byli sami
[C]ve tvém bytě [D7]nad střecha[G]mi,
[C]všude voněl [F]příslib sla[G#]stí
jako v temném [G7]jícnu pas[C]tí [F7]sýr.[C]

{c:2.}
Pak vešel dirigent i se svým klacíkem,
hned ho chtěl vytáhnout, kdo z nás je svatý?
Proč potom spolykal barbituráty,
proč hráli requiem?

Byl i kardinál, na nohou sotva stál,
přesto hned ve dveřích koukal jak z jara.
Nebo ten diplomat z Kilimandžára,
údajný kanibal.

{c:R2:}
[C]Chtěli s tebou [F]zůstat sami
[C]ve tvém bytě [D7]nad střecha[G]mi,
[C]tam, kde voněl [F]příslib slastí
[G#]jak kus [C]sýra [D7]v temné pa[G]sti.
[C]Z lůžka, kde jste [F]spali na[G#]zí,
dá se však jen [G7]cestou zká[C]zy [F7]jít.[C][F7][C]

{c:3.}
Ptáš se mě: Jak to víš? - jak bych moh' nevědět?
Ten kdo ti na dveře přikládá ucho
kdykoli může chtít na hlavu důchod,
Ví kde se končí svět.

Vím, kde se hroutí svět, znám řeku do pekla,
tvůj Dior Poison obstará bárku,
tak jako plameny Johanku z Arku
touha mě oblékla.

{c:R3:}
Tak tě prosím, buďme sami
v tom tvém bytě nad střechami,
splň ten strašný příslib slastí,
Dobrovolně já umřu v pasti.
Tvoje stehna jsou dva vrazi,
jenže mě to, ne, nerozhází,
jednu noc ať jsme tu nazí
a pak půjdu cestou zkázy rád.